Krom toho že se tu starají o lidi na cestě, kteří tu mohou i prenocovat, tak také rozdávají humanitární pomoc a mají tu bezplatný secondhand s oblečením. Máme s nimi dobrou zkušenost a dneska jsme jim přivezli krom evakuovanych lidi také plenky a berle. Zkusíme se zamyslet, jak by se jim dalo pomocí i víc…dělají nezastupitelnou práci.
Dneska jsme zase svazeli lidi na evakuaci do Kramatorsku. Pro tyto účely, jako dočasné utociste a přestupní stanice tu funguje místní evangelikalni sbor. Obecně lze říci, že velkou část evakuace prave podobnými opernymi body zajistuji lokální evangelikalni sbory a církve. Začali s tím hned na začátku invaze, kdy ještě o nějakých státních "punktech nezlamnosti" nemohla být ani řeč. "Punkty nezlamnosti" se tu začaly objevovat až na podzim.
Dneska se zvládlo docela dost práce. Ráno se mi konečně podařilo naložit na skladě potravinovou humanitární pomoc. Pár dní se na ni muselo čekat. Následně jsem pak jel ještě doložit nějaké věci, které jsem nakoupil a přivezl ze sbírky z ČR. Jednalo se zejména o generátor, plenky, léky, svíčky a další drobnosti. Vyrazil jsem do Časiv Jaru, kam se mi podařilo dorazit i navzdory nějakým nuceným odklonům po cestě, které byly pravděpodobně způsobeny přesuny ukrajinské techniky. Někdy člověka prostě vojáci na blokpostu zastaví a otočí a pak je třeba hledat alternativní cestu. To se ale nakonec podařilo a úspěšně jsem vše, s pomocí místních, na "punktu nezlamnosti" v Časiv Jaru vyložil. Žádní zájemci o evakuaci se na místě v tu chvíli nenacházeli, takže jsem se vydal na cestu zpět do Slavjansku.
Dneska jsme měli za úkol převézt lidi ze Slavjansku, Konstantinovky a Kramatorsku do Pokrovska na vlak. V Konstantinovce se situace poměrně výrazně zhoršila, protože se ruská vojska obkličováním Bachmutu dostávají na pohodlný dostřel. To znamená, že z Konstantinovky odjíždí poměrně velké množství lidí, dnes to byly jen za organizaci s níž spolupracujeme 2 plné autobusy. Bohužel na tento fakt není ochotná reagovat byrokracií zneschopnělá Ukrželeznice, která sveřepě dodává jen 2 vagóny. To dnes vedlo k tomu, že v každém z nich bylo tak 2x více lidí. Kdo z vás někdy jel tou nejobyčejnější "plackartou" tak si jistě tento zážitek pamatuje. Dosti nehumánní situace je vyhrocena tím, že většina cestujících jsou lidé staří, nemocní, sociálně slabí, rodiny s dětmi a různé kombinace. Měl jsem tu čest zalézt dovnitř, když jsem někomu pomáhal s věcma a byl jsem znechucen arogancí a inkompetencí Ukrajinských železnic. Nemluvě o tom, že by mohli klidně párkrát za týden dostavit vlak do Kramatorsku nebo Slavjansku, kde se provoz obnovil. Dnešek tedy byl v duchu srážky s byrokratickým molochem nejhrubšího zrna.
Dneska byl opět docela dlouhý den. Ráno to vypadalo, že nic moc na práci nebude, protože bylo na skladě málo humanitárky, takže nebylo co rozvážet. Jel jsem tedy s kolegou na sanitce vyzvednout jednu ležící paní a pomoci mu s transportem. Pak jsem se jel podívat za kamarádem dokumentaristou do Kramatorsku, kam ráno přiletěla raketa do obytného domu. Následně jsem již doufal v líné odpoledne, když tu mi zavolal koordinátor evakuace, že je potřeba vyzvednout jednu čtyřčlennou rodinku až daleko za Lymanem. Tak jsem jel. Po cestě jsem potkal Himars, které tu moc k vidění nejsou. Rodinku jsem vyzvedl a jeli jsme do Kramatorsku, odkud je zítra odveze autobus. Kousek za Lymanem se mi podařilo ohnout disk na zadním kole a zlikvidovat pneumatiku. Po krátké výměně jsme konečně dorazili. Zítra si přivstanu a pojedu do pneuservisu. Tolik dnešek.